Zbončák si jde za svým cílem: Chci trénovat ligu v Třinci

Zbončák si jde za svým cílem: Chci trénovat ligu v Třinci

(12.11.2015) V minulých dnech úspěšně složil zkoušky na studium trenérské UEFA Profi licence trenér třinecké juniorky Martin Zbončák a dostal se mezi dvaadvacet úspěšných uchazečů, kteří se za rok a půl budou moci stát prvoligovými trenéry.

Martine, když jste končil kariéru, uvažoval jste o pokračování ve fotbale?

„Určitě jsem o tom uvažoval. Celý život jsem hrál fotbal a chtěl jsem u něj zůstat i po skončení hráčské kariéry. Bylo jen otázkou, kde začnu, nebo kdo mi dá šanci. Šance přišla tady v Třinci, za to jsem velice rád a vedení klubu děkuji za důvěru.“

Jak moc ovlivnilo trenérskou budoucnost už vaše trénování dětí na Žižkově?

„Tam mě to hodně ovlivnilo, navíc mě to začalo bavit. Tři roky jsem pracoval u přípravek a prošel třemi kategoriemi. V tu chvíli jsem zjistil, že se trénování chci věnovat. Je dobré, že jsem začal úplně od těch nejmenších. Byla to má první zkušenost. Když začínáte u dětí a vidíte jejich pokroky, strašně vás to těší.“

Část trenérství budete mít v genech, neboť váš otec byl nejen vynikající fotbalista, ale také trenér. Souhlasíte?

„Ano, asi v tom hrají roli geny, ale hlavně jsem byl od malička vedený k fotbalu, který mě bavil, takže budoucnost ve fotbale byla pro mě jasně daná. Nyní jsem se vydal na trenérskou dráhu. Jsem rád, že mi zatím všechno vychází.“

Než jste přišel do Třince, tak jste nabízel služby jako kondiční trenér. Pomohlo vám to nějak?

„Pomohlo mi to. I v Třinci jsem pak působil jako kondiční trenér a poté, co jsem si udělal trenérskou licenci, už jsem byl plnohodnotný asistent. Tím, že jsem tady zažil tři hlavní trenéry, ať už Pavla Hajného, Karla Kulu, nebo Marka Kalivodu, tak jsem si od každého něco vzal a mohl jsem se do toho v roli asistenta dostat. Každý má své metody, svůj styl a já se snažil z toho něco vybrat. Navíc jsem prošel několika kluby, kde mě trénovali špičkoví trenéři. I od nich jsem si něco vzal.“

Od letošního ročníku jste trenérem juniorského týmu. Jak vnímáte posun z pozice asistenta do role trenéra juniorského celku?

„Už jsem se o tom s panem Kulou bavil v průběhu dvou let, že pokud by se naskytla šance, tak bych to rád vzal. Mám tam velký prostor na svou prezentaci, navíc spolu se mnou je tam velezkušený trenér Lubomír Vašek. Juniorská liga je kvalitní soutěž, potkáváme se s kvalitními týmy z celé republiky. Určitě je to přínosná soutěž nejen pro mě, ale i pro naše hráče.“

Jak funguje vaše spolupráce s panem Vaškem?

„S panem Vaškem spolupráce funguje perfektně. Je to trenér, který má všechno ťip ťop, je připraven i po organizačních věcech. Spolupráci s ním si nemůžu vynachválit. Je to super.“

V které trenérské činnosti se nejvíce vyžíváte? Jsou to standardní situace, taktika nebo spíš kondiční stránka?

„Pracujeme hodně na zakončení, intervalových hrách. Bohužel v posledních zápasech nedáváme góly, ač se dostáváme do šancí. Kluci již zjistili, že pode mnou nebudou hrát zanďoura. Já preferuji ofenzivní fotbal s vysokým pressingem a zatím nám to funguje. Na standardkách pracujeme hodně málo, protože nám přijdou kluci z A-mužstva až na předzápasový trénink. Moc se tomu nevěnujeme, ale nějaké základní šablony nabíhání máme. Přestože se tomu nějak extra nevěnujeme, tak jsme ze standardních situací letos dali jedenáct gólů. Je to o improvizaci, ale máme dobré hlavičkáře a dobré hráče, kteří to umí kopnout.“

Jak těžké byly zkoušky na studium „UEFA Profi“ licence?

„Zkoušky byly těžké. Obsahovaly dva písemné testy, a kdo jimi prošel, tak toho čekala ještě ústní zkouška. Bylo to všeobecné učivo ze studia „A“ licence, to znamená didaktika, pedagogika, fyziologie, anatomie, taktika, pravidla, takže takový všeho mix. Jsem rád, že jsem to v té velké konkurenci zvládl, protože brali pouze 22 uchazečů. Každému se to nepovedlo, nedostali se například bývalí vynikající hráči Richard Dostálek, Pavel Zúbek, Erich Brabec, Josef Němec a mnoho dalších. Jsem velmi rád, že mi to vyšlo.“

Bylo to horší, než maturita?

„Nervy tam byly veliké, protože se přijímačky vypisují jednou za tři roky. Ta představa, že bych musel tři roky čekat bez licence, je strašná. Bylo to možná srovnatelné s maturitou, možná ještě o trochu vypjatější.“

Jaké byly reakce na úspěch ve zkouškách?

„Všichni mi to přáli, od spolupracovníků jsem dostal spoustu gratulací. Nejtěžší je dostat se na studium „profi“ licence. Samozřejmě mě čeká ještě spousta učení. Bavil jsem se s ostatními, co to studium obnáší. Je to hodně práce, hodně intenzivní. Vezme mi to hodně času, ale věřím, že ten rok a půl zvládnu se ctí.“

A co vaše rodina? Říká se, že manželka chce mít po skončení hráčské kariéry muže doma.

„Manželka mi to nejvíce přála, ta je spolu se mnou nejvíce šťastná z toho, že mi to vyšlo. Věděla, jak mi na tom záleží, podporuje mě v tom. A že jednou v měsíci nebudu doma, tak to snad přežije. Bez její podpory bych to nedokázal.“

Cestou studia trenérské A-licence s vámi prošel trenérský kolega Jakub Kafka.

„Spolu s Kubou jsme studovali v Olomouci, pomáhali jsme si v učení a dohnali jsme se k úspěšným zkouškám. Kafe si v minulých dnech udělal brankářskou licenci v Praze a rozhodl se nejít na studium „Profi“ licence. Přesto se tam dostalo několik mých bývalých spoluhráčů jako Holeňák, Papoušek nebo Pilný, takže se určitě nebudu cítit osaměle.“

Jaký je váš trenérský sen?

„Hlavní je vystudovat „Profi“ licenci a začít někdy v Třinci trénovat druhou ligu. Samozřejmě velkým snem je jednou působit jako trenér v první lize. Ta cesta je však ještě strašně daleká.“

Děkuji za rozhovor.

Sdílet článek:
 
 
Copyright © 2009-2020 FK Fotbal Třinec & eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech  | RSS kanál
×
Dnes v 17:00
FK Fotbal Třinec
FK Pardubice