Štefan Kuchar: Náš fotbal se mi více líbil

Štefan Kuchar: Náš fotbal se mi více líbil

(13.09.2011) V rámci oslav 90 let od založení fotbalu v Třinci jsme si k mikrofonu pozvali střelce 21 prvoligových gólů v barvách Třince a nynějšího trenéra přípravky Štefana Kuchara.

V rámci oslav 90 let od založení fotbalu v Třinci jsme si k mikrofonu pozvali střelce 21 prvoligových gólů v barvách Třince a nynějšího trenéra přípravky Štefana Kuchára. Jak vzpomínáte na 90 let třineckého fotbalu?
"Vzpomínám velice rád, byly to krásné roky. Hrál jsem tady druhou i první ligu, byla tady dobrá parta, takže vzpomínám rád."

Na které chvíle nejvíce vzpomínáte?
"Samozřejmě to byl postup. Já jsem tady přijel, odehrál jsem rok a hned z toho byl postup. Dále vzpomínám na první ročník (1970/71), v prvním kole do Třince přijela Sparta, vstřelil jsem slavný gól pět minut před koncem a utkání jsme vyhráli 1:0. Samozřejmě v paměti jsou i jiné zápasy, každé perně vybojované vítězství."

První sezónu v nejvyšší soutěži pod vedením trenéra Jozefa Jankecha jste skončili s historicky nejlepším výsledkem. Čím vás dokázal motivovat trenér?
"Nás trenér ani moc motivovat nemusel, trochu tomu pomáhal, ale ta motivace musela být v nás, protože když jsme chtěli, tak jsme se nějakým způsobem museli projevit a bez motivace hrát a vyhrát by to nešlo. Pan Jankech tomu pomohl hodně, byl to fantastický trenér, který začínal, měl ambice. Tady začínal svou slavnou kariéru, byl to výborný trenér, asi nejlepší jakého jsem měl."

Bylo už v té době na něm vidět, že se jednou může stát trenérem reprezentace?
"V té době těžko, to byla hodně dlouhá doba, než se do této pozice vypracoval, stálo ho to hodně sil, hodně práce. Asi něco uměl, když se tak daleko dostal, ale ještě jednou opakuji, byl to výborný trenér.“

Jak vzpomínáte na postup do první ligy v sezóně 1969/70?
"Bylo to hodně slávy jako při každém postupu do první ligy, je to trochu daleko, ale patřičně jsme to oslavili. Myslím, že jsme si ten postup zasloužili jak my, tak celé město."

Poté jste se díky výborné sezóně dostali do soutěže podobné Intertoto poháru, kde jste dokázali přejít i německý Kaiserslautern…
"Tehdy se to jmenovalo jinak, myslím, že Středoevropský pohár. Ten jsme vyhráli, což byl pro nás další dílčí úspěch. Mezi jinými jsme viděli Svět, což bylo na tu dobu velice vzácné, ale nám se to povedlo. Byly to krásné časy."

Kdy jste se rozhodl, že zůstanete tady v Třinci?
"Já jsem se tady oženil, tak to byla už stoprocentní jistota, že já zůstanu tady. Když se oženíte ve městě, kde hrajete fotbal a později kde pracujete, tak nemáte ambice jít pryč."

Hodně lidí vzpomíná na sezónu 1974/75 a hlavně na poslední kolo s Bohemians Praha. Jak jste to viděl Vy?
"Já jsem to jenom viděl, protože jsem byl zraněný a nemohl jsem nastoupit. Vyhrálo se 5:0 a tečka. Sparta vyhrála pouze 4:0 a na lepší gólový poměr jsme se udrželi. Slavná Sparta tehdy vypadla a Třinec to možná do dnes cítí. My jsme uspěli a byli jsme šťastnější."

Cítíte nebo cítili jste nějakou slávu z toho, že vám se podařilo poslat Spartu do druhé ligy?
"Tak povedlo. Když se někdo topí, tak se snaží zachránit. Nám se to povedlo a Sparta se utopila. My jsme hráli za sebe, oni za sebe. Nám se to povedlo."

Vy jste později dělal i asistenta trenéra, jaké to bylo? Netlačilo vás to zpět do hřiště?
"Právě v zápase s Bohemians, kdy jsem byl zraněný, tak jsem ukončil vedoucí činnost a stal se asistentem v první lize trenéru Hrazdílkovi. Bohužel to byl zvláštní rok, dost se omladilo kádr a nakonec se sestoupilo. Na to se špatně vzpomíná. Byla to pro mě divná role, stal jsem se trenérem, byl jsem představen hráčům, se kterými jsem hrával. Nebylo to moc příjemné."

Bylo omlazení tím důvodem proč se Třinec už nikdy do první ligy nevrátil?
"Já si myslím, že to možná byl jeden z důvodů. V té době když jsme měli 31 let se Škereněm, tak nás v tom kádru mohli nechat. Nemuseli jsme hrávat, ale aspoň jsme mohli nějak pomoct mladším hráčům z lavičky. Je to za námi, je to taková nepříjemná vzpomínka. Hlavní důvod nevím, zkrátka se vypadlo. Možná ten kádr byl trochu slabší."

Od té doby, cítil jste někdy šanci, kdy by se Třinec mohl stát prvoligistou?
"Myslím, že ne. Už tam nebyl takový ročník, kde by byla velká šance byla postoupit do první ligy."

Vy trénujete mládež. Za deset let bude Třinec slavit stovku a někteří vaši nynější kluci budou vstupovat do A-mužstva.
"Deset let je dlouhá doba, ale já tam vidím s kolegou Huťkou pár šikovných kluků a záleží jen na nich, jak na sobě budou pracovat a do jakého mužstva se dostanou."

Za poslední roky vašima rukama prošlo hodně mládežníku, dá se říct, že těch deset let do „stovky“ může být klidných?
"Klid nemůže být nikdy, protože ta druhá liga je hodně vyrovnaná, může se stát všechno. Našim klukům bych přál postoupit, ale může se stát, že budou hrát na spodku tabulky, ale nejlepší by byl střed tabulky. Myslím si, že Třinec ekonomicky nemá na to, aby utáhl dvě nejvyšší soutěže. Bylo by sympatické, kdyby se pohybovali kolem šestého a osmého místa."

Vás tady z první ligy zůstalo hodně - Vy, pan Vašek a další.
"Zůstalo nás zde hodně i cizích. Jsou tady Zbončáci, Milan Lysek, Kazimír Mrozek. My jsme se tady oženili, Třinec se nám zalíbil, já jsem v Třinci spokojený a nestěžuji si na nic. Já jsem rád, že jsem tady zůstal."

Po skončení kariéry jste pracoval ve fotbale, nebo jste dělal i někde jinde?
"Já jsem dělal jako normální zaměstnání v Třineckých železárnách na dopravě a po práci jsme chodili na trénink, protože jsem trénoval žáky a dorost. To byla pro nás taková perlička, člověku to už moc nedá, ale chceme pomoct těm mladším. Možná to bude poslední rok, 68 let se blíží. Mám jít na další operaci nohy. Pokud čas a zdraví dovolí, tak se tomu budu dále věnovat."

Kdo byl největším humoristou vaší éry?
"To si nějak nevzpomínám, že by tam byl nějaký extra srandista. Jednou jsme si zazpívali v autobuse, ale to je tak vše. U nás nikdo takový jako Horváth v Plzni nebyl. Spíš jsme se do toho zapojovali všichni."

Co ten tým tak drželo?
"Drželi jsme se, protože jsme chtěli vyhrávat a hrát dobrý fotbal. Byli jsme mladí, měli jsme dobrou kamarádskou partu a tím jsme dokázali tu ligu v Třinci nějaké roky udržet. Bohužel to nikdy nemělo dlouhé trvání, mužstvo se hodně měnilo, někteří dobří hráči odcházeli, což nám narušovalo systém hry."

Kdyby jste měl srovnat tehdejší a dnešní fotbal, v čem je jiný?
"Je jiný. Technicky bych ani neřekl, ale je takový rychlejší, bojovnější. Dnes se hodně běhá. My jsme hráli takový klidnější fotbal, dnes je to založené na nasazení, bojovnosti a kondici."

Na který fotbal se vám dívá lépe, na ten váš nebo na ten dnešní?
"Já si myslím, že ten náš se mi více líbil. Dnes to vidím tady v Třinci, je to hodně o nakopávání, naopak mi tam chybí mezihra, takový technický fotbal, přihrávky, držení míče více na kopačkách. U nás přijdou dvě tři přihrávky a je konec akce. Mě se líbí Barcelona, to je fotbal jako z jiné planety. V této chvíli podle mě to mužstvo nemá konkurenci. To je super fotbal."

Děkuji za rozhovor.

Sdílet článek:
 
 
Copyright © 2009-2019 FK Fotbal Třinec & eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech  | RSS kanál