Snažím se být trenér kamarád, kluci musí sami chtít, říká asistent u juniorky

Snažím se být trenér kamarád, kluci musí sami chtít, říká asistent u juniorky

(23.03.2017) Bývalý útočník a trenér Tomáš Jakus se po řeckém angažmá vrátil do Třince. Od Nového roku působí pod Javorovým jako asistent trenéra juniorského celku, avšak s Třincem ho pojí i jeho hráčská kariéra.

Jaký byl Váš návrat do třineckého klubu?

„Vrátil jsem se po deseti letech a musím uznat, že se tady změnilo hodně věcí. Ať už nové zázemí, tréninkové podmínky, nové hřiště s umělým povrchem, posilovna a možnosti, které jsou v okolí stadionu, například regenerace v protějším Relax Centru. Jediné, co se tady nezměnilo, je pořád vysmátá paní Evička Crespanová.“

Jak byste shrnul Vaši kariéru?

„Myslím si, že moje kariéra byla poměrně bohatá a určitě bych chtěl poděkovat svému otci, že mě k fotbalu přivedl. Dokonce byl i mým prvním trenérem, když jsem začínal jako malý kluk v Jablunkově. Přesto se ale cítím jako třinecký odchovanec. Do žáků jsem přišel v deseti letech za pana Oto Lance a byl jsem tady do svých 21 let. Pak jsem šel s panem Vaškem na hostování do Karviné. Rok po návratu jsem se stal v Třinci nejlepším střelcem druhé ligy a přestoupil jsem do Liberce. Moc příležitostí jsem nedostal, jelikož tam byl kádr, který vybojoval titul. Kromě Třince jsem hrál ve Vietnamu, ve Vítkovicích a nakonec jsem zamířil do Řecka. Přestoupil jsem do Ioanniny, profesionálního třetiligového klubu. Tam jsme po půl roce spadli, ale s manželkou jsme se usadili. V Řecku, na ostrově Korfu, jsem kromě hraní začal i trénovat přípravku. Nakonec jsem několik let byl trenérem žáků i dospělých. Poslední tři roky jsem měl na starosti i fotbalovou školku.“

Poté jste v Třinci působil za pana Vaška v postupové sezóně. Zahrál jste si i v pohárovém utkání proti Baníku Ostrava.

„Na to si ještě pamatuji. Tam jsem dával gól na 1:0. Myslím, že to bylo po rohu Ivana Martinčíka. Baník pak srovnal, v nastaveném čase soupeř nedal penaltu, ale v penaltovém rozstřelu zvítězil. Tuším, že na lavičce Baníku byl pan Neček s Hapalem. To byl asi můj poslední záblesk v Třinci (smích).“

Po druhém zahraničním angažmá ale přišel návrat zpět domů.

  • Hráčská kariéra

    1. FK Spartak Jablunkov
    FK Fotbal Třinec
    MFK Karviná
    FC Slovan Liberec
    FC MUS Most (dnes FK Baník Most 1909)
    FC Vítkovice (dnes MFK Vítkovice)
    Nam-Dinh F.C. (Vietnam)
    A.E. Ioannina (Řecko)
    A.E. Feiakas (Řecko)
    A.O. Atromithos Strogilis (Řecko)
    A.O. Kontokali (Řecko)
    1. FK Spartak Jablunkov

„Přijeli jsme do Česka, kde jsem chtěl pokřtít dceru. Měl jsem propadlou trenérskou průkazku, tak jsem se spojil s panem Kulou, zda by mě nemohl odkázat na někoho v Ostravě, kdo by mi ji mohl prodloužit. Řekl mi, že kdybych se chtěl vrátit, že mám dveře do klubu otevřené. Samozřejmě jsem to řekl doma a v manželce se to změnilo. Šest měsíců mě tlačila do toho, abychom se vrátili. Udělali jsme to jako překvapení pro rodinu, nikomu jsme nic neřekli a o Vánocích se vrátili. O pár dní později mi pan Kula zavolal, že Ondřej Smetana odchází a hledá náhradu k juniorce. Nabídku jsem přijal. Věřím, že klubu pomůžu, ale to samozřejmě ukáže čas.“

Takže to byla trefa do černého.

„Tak se to sešlo, ale nebylo to připravované. Mým cílem bylo dostat se na trenérskou školu. Měl jsem sice na to jen měsíc, ale myslím, že jsem nepropadl. Do první skupiny jsem se nedostal, ale měl bych se dostat do druhé, která se teprve bude dělat. Na to, že jsem deset let dělal v cizí zemi, tak to pro mě bylo hodně složité. Ještě nyní mi do vět občas skáčou řecká slovíčka.“

V Třinci působíte jako vedoucí mužstva a asistent trenéra u juniorského týmu. Jak se s novou rolí sžíváte?

„Jako vedoucí mužstva toho papírování moc nemám a Luboš Adler mi pomáhá. Myslím si, že si spolu rozumíme a fotbal vidíme stejnýma očima.“

Juniorka měla na podzim problém v útočné fázi. Co byste jí poradil jako vrchní zakončovatel?

„Nevím, to se těžko radí. Vždy je jednodušší vychovat tvrdého obránce než tvořivého útočníka. Útočník už to musí mít vrozené. Těžko naučíte hráče dobrý výběr místa, čtení hry a další věci. Je to hlavně o hlavě. Útočník musí zachovat klidnou hlavu, nesmí být v kritickém momentu nervózní. Musí se dostat do příležitosti, předvídat myšlení obránců. To je dost složité.“

S juniorkou už jste absolvoval pět soutěžních utkání. Na kontě máte výhru, remízu a tři prohry, z toho jednu opravdu až příliš krutou. Jak vidíte svůj tým a jak na Vás působí Vaši svěřenci?

„Myslím si, že kluci jsou hrozně snaživí, ale je vidět, že s nimi bude ještě hodně práce. Pro nás jako pro trenéry je to hodně těžké, jelikož se nám kádr stále obměňuje. Máme tam kluky z dorostu, které doplňujeme o kluky z áčka. Není to takové týmové, jak by mělo být. Jednou máme na tréninku pět lidí, jednou dvanáct a někdy také patnáct, jednou jdeme trénovat s mužstvem devatenáctky. Podle mě to pro kluky musí být dost složité, obzvlášť pro hráče, kteří tam jsou už dva nebo tři roky. Musí to být i na psychiku hodně náročné. Myslím si ale, že tam jsou šikovní kluci. Čtyři nebo pět z nich může do budoucna pomýšlet na nějakou vyšší úroveň.“

Jakou roli máte v týmu? Jste trenér kamarád nebo jste na kluky přísný?

„Snažím se být trenér kamarád. I ve své kariéře jsem měl vždy radši trenéry, kteří byli spíš kamarádi než tvrďáci. Ale určitě umím zařvat. Nesmí toho samozřejmě hráči zneužívat. Pokud vidím, že toho hráči zneužívají, tak přitvrdím. I já sám jako hráč jsem byl spíš pro legraci, spíše to mám postavené na kamarádství. Pokud však chtějí kluci něčeho dosáhnout, tak to není o tom, že bych je jako trenér musel pérovat. Oni sami musí chtít.“

Co Vy a aktivní fotbal? Zahrajete si ještě?

„Teď mě zrovna ještě přemluvil Jablunkov, odkud pocházím. Hrají 1. B třídu a chtějí postoupit o soutěž výš, tak mě zlanařili a do léta budu hrát za ně. Pokud mi to bude časově vycházet, tak si rád zahraji, abych se také trochu udržoval.“

Děkujeme za rozhovor.

Sdílet článek:
 
Aktuální články
 
 

U13: Chuť vyhrát ji opravdu přinesla.

Úvod utkání nevypadal příliš dobře pro třinecký tým, když během dvaceti minut prohrávali 0:3. Následná porce motivace a pokynů od trenérského dua Syrový, Roček zapůsobila na hochy velice účelně a po půlhodině nepřesvědčivé hry, kdy domácí tahali za kratší konec, převzali otěže a utkání otočili ve svůj prospěch.

 
 
 
Podobné články
 
 
 
 
 
Copyright © 2009-2019 FK Fotbal Třinec & eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech  | RSS kanál