Jiří, máte za sebou první utkání v juniorském týmu, jak ho hodnotíte?

„Ze začátku jsem měl velké nervy, ale v průběhu zápasu to ze mě spadlo a ke konci už to bylo v pohodě.“

Co bylo pro vás nejtěžší?

„Vyrovnat se z chyb, po kterých padl první gól.“

Úvod utkání se vám celkem podařil. První střele jste čelil úspěšně.

„To je pravda, ale co z toho, když jsme nevyhráli.“

Co se stalo za stavu 2:0?

„Podcenili jsme to. Už ten roh předtím nemusel být.“

Ve druhém poločase jste mohli rozhodnout zápas, ale nakonec se trefili domácí a vyrovnali na 2:2.

„Ke konci už jsme neměli takový důraz. Možná jsme vzadu hráli trochu nesoustředěně a pak nám to tam padlo.“

Šlo gólům nějak zabránit?

„Prvnímu určitě, u druhého si nejsem tak jistý. Z mého pohledu to bylo těžké.“

Den před utkáním jste měl narozeniny. Byl pro vás start v juniorském dresu jako dárek?

„To ne. Věděl jsem to týden dopředu. Takže jsem se připravoval, bohužel se mi nepodařilo shodit trému.“

Ale nakonec to můžete hodnotit pozitivně – první zápas a hned první bod.

„Sice první bod, ale mohlo to být lepší, mohli jsme mít tři. Měli jsme na to.“

Pojďme k vašim začátkům. Jak jste se vůbec dostal k fotbalu, potažmo do brány?

„K fotbalu jsem se dostal díky taťkovi a dědovi, protože oba dva hrávali a chtěli, abych v tom taky pokračoval. Jsem jim za to moc vděčný, že mě k tomu dostali. Do branky mě dostala má výška, ale také hlavně to, že se mi nechtělo běhat.“

Nyní chytáte za sedmnáctku, devatenáctku i juniorku. Dá se to zvládnout?

„Chytat za sedmnáctku je v pohodě, protože už jsem zvyklý na hráče, jak na své, tak i na soupeře. Vím, co můžu od nich čekat. Do nedávna bych si říkal, že to jsou moc tvrdé střely a velice rychlá hra, ale po tom, co jsem začal chodit s devatenáctkou a juniorkou, kde jsou střely o hodně prudší a hra rychlejší, tak mi to v té sedmnáctce už teď nepřijde. Náročnost je dost velká, ale vše se dá zvládnout, pokud chcete. Sice si všichni řeknou, že v té brance tam gólman jen stojí, ale je to dost náročné jak na fyzickou stranu, tak i na psychickou, protože musím být pořád soustředěný a nemohu si dovolit žádnou chybu.“

Jak se vám daří skloubit fotbal se školou?

„Škola se dá zvládnout, sice už rodiče nečekají nějaké zázraky, ale zatím procházím s trojkami a jednou čtyřkou z angličtiny, protože ta mi už od základní školy dělá veliké problémy.“

Dávají vám něco tréninky s Jakubem Kafkou?

Tréninky s Jakubem Kafkou mi daly strašně moc. Zatím nejvíc, když to porovnám s ostatními trenéry. Je to velice dobrý trenér, který mě naučil víc, než všichni ostatní. Jsem moc rád, že ho mám jako trenéra a už bych nechtěl mít jiného, jsem s ním velice spokojený. Jeho tréninky jsou zábavné a hodně mě naučí. Jsem rád, že s ním můžu spolupracovat.“

V juniorce jste měl možnost sledovat několik zápasů z lavičky, když chytali Václav Bruk nebo Pavel Rohel. Ti se v komunikaci s týmem téměř nezastavili. Jak těžké pro vás bude naladit se na stejnou notu? Vy jste spíš taková klidnější povaha.

„Ze začátku to bude těžké, ale myslím si, že se to všechno časem naučím. Chce to hlavně trénovat a umět se vyrovnat s trémou.“

V neděli jste přebral cenu pro osobnost týmu U17. Co pro vás tato cena znamená?

„Tato cena pro mě znamená hodně, hlavně je to výborná motivace do další práce.“

Kam byste to chtěl ve fotbale dosáhnout?

„Určitě co nejvýš to půjde. Jsem rád za každý krok výš, ale teď je můj sen dostat se do A-mužstva v Třinci.“

Jak daleko k tomu máte?

„Od trenérů jsem slyšel takový náznak, že trošičku se mnou počítají, že mám dobře našlápnuto a záleží jen na tom, jak se k tomu postavím. Hlavně nesmí přijít vážný úraz.“

Na závěr se nemohu nezeptat na jednu perličku z vaší kariéry. Vy už jste se jednou mediálně proslavil a to tím, když jste jako brankář vstřelil v dorostenecké lize gól. Můžete na to zavzpomínat?

„Byl to vyhecovaný zápas. Trenér mě tam nechtěl posílat, ale nakonec mě poslal na rohový kop. Ani sám nevím, jak jsem se k tomu dostal, ale trefilo mě to a spadlo to tam.“

Jak na to reagovali vaši spoluhráči?

„Všichni se smáli a říkali, že mám lepší statistiky než někteří útočníci. Těšilo mě to, že jsem pomohl aspoň uhrát remízu. Ale jsme tým a všichni hrajeme pro kolektiv.“

Děkuji za rozhovor.