Akce už trvá šestým rokem, kde jsou její počátky, aneb jak vznikala?
"Byl to nápad, který se zrodil v knihovně, nicméně jsme dali na radu do Těšína, kde nám holky perfektně poradily, ale my jsme si zvolili trochu jiný styl, dali jsme tomu volnost. Výsledkem je šestý ročník Prázdnin v 3nci. Tipněte si kolik dětí prošlo do loňského jubilejního pátého ročníku všemi akcemi?"

Všemi? Já bych tipoval několik stovek.
"Budete se možná divit, ale akce Prázdnin v 3nci navštívilo za pět let devatenáct tisíc dětí. Jinak každý rok máme zhruba pět set dětí, které se zapíší a chodí se s námi bavit. Za celé prázdniny máme čtyřicet až padesát akčních dnů a pak se stává, že několik dětí se zúčastní celých prázdnin. Původní myšlenka byla stavěná na tom, že tyhle prázdniny budou pro děti ze sociálně slabších vrstev. Ale máme tady děti, které utíkají od egyptského moře, aby k nám mohly přijít na prázdniny. Splnilo to více než naše očekávání."

Takže váš cíl je asi splněn.
"Určitě. Mysleli jsme si, že po pátém roce to skrečneme, ale nejen dopisy a maily, které dostávám od rodičů, nás donutily změnit názor. Paradoxem je, že děti, které s námi začaly chodit před šesti lety, jak jim bylo 7 - 13 let, tak mě teď zdraví a chodí se podívat i tady. Zrovna včera jsem dostala nádherný mail od holčičky, která chodila tři roky po sobě a když se stěhovala do Liberce, tak plakala na poslední akci. Nyní jí je 17 let a přála by si něco podobného zavést i na Severu Čech. Já každý rok sbírám nové organizátory, letos se mi ozval Zdeněk Dembinný a říkal mi, co kdybychom do toho šli a já mu odpověděla "A vy si na to troufnete?" On řekl, že jo. Já mu říkala, že tam mám děti v průměrném věku deseti let a on: "Nevadí", mám tu kluky a holky a on: "Nevadí," já tady mám čtyřleté děti, on: "Nevadí." To je přesně to, co jsem si představovala. Tady je víc jak pět stanovišť, aby ty děti nechodili po desítkách od jednoho k druhému a to je vynikající. Musím říct, že se děti na to strašně těšily."

Na co se podle vás ti malí nejvíce těšili, na dovednostní soutěže nebo na hráče?
"Před chvílí za mnou přišla holčička a říkala mi: "To jsem nečekala, že mi i tady budou podepisovat papír fotbalisté." Já myslím, že se malí těšili na všechno. Tady se soustředili jak na hru, tak na hráče."

Jaké pro Vás byly začátky? Ze začátku jste zřejmě musela hledat organizátory Vy a před chvíli jste řekla, že se fotbalový klub přihlásil sám.
"Já pracuji na odboru školství a tělovýchovy v Třinci a první ročník byl o tom, že zkusím stmelit organizace, které pracují s dětmi. První rok to bylo 25 nebo 27 organizací. Některé postupem času zanikly, některé naopak vznikly. Nyní se mi už nehlásí jen organizace, které pracují s dětmi, ale v loňském roce mi volala kolegyně z jedné firmy, že dělají něco pro děti, tak jsme šli do toho. Takže letošní akce zahajoval DDM (Dům dětí a mládeže - pozn. red.) a přes ulici byla autofirma. Nechci říct, že se ty organizace takhle zviditelňují, ale oni tam sbírají potencionální zaměstnance. Když mají akci v DDM, tak je větší pravděpodobnost, že se nebudou flákat po ulici. Původní myšlenka byla o tom, že ulehčíme dětem prázdniny, aby nelítaly s klíčkem kolem krku, dnes je tady spousta dětí a tak to má být."

Loni jste měli zkušenosti kousek vedle, tedy na zimním stadionu.
"Vy jste mě mile překvapili, protože taková organizace u hokejistů nebyla. Nečekala jsem, že se do akce zapojí i fotbalisté. V loňském roce byla na ochozech čtyři stanoviště a to páté bylo o tom, že dětem jsme dovolili bruslit. Bohužel tam byl problém v tom, že ne všechny děti mají brusle. Děti se proto po dvaceti minutách střídaly na ledě. Nejlepší na tom všem je, že všechny organizace to dělají zdarma. Já jim nemůžu dát peníze na mzdy, to nejde, ale dávám peníze na materiál a přesto ti lidé jdou po noční dělat dětem dopolední zábavu na dvě, tři hodiny."

Možná to je pro organizátory i takové poděkování, že vyplňujete čas jejich dětem...
"Možná ano. Mě dělá strašně dobře, když dostanu nějaký dopis od babičky, která je ráda, že děti tráví aktivně své prázdniny."

Prázdniny v 3nci probíhají od 1. července do 31. srpna. Jako letošní téma jste si vybrali název "Akce za babku," ale babičky a dědečky tu zatím nevidím.
"Sice prarodiče tady moc nevidíme, ale je to i o těch maminkách, tatíncích a tetičkách. Máme však zkušenosti z minulých let, že velkými dovozci dětí jsou právě prarodiče a oni mají letos takový bonus od paní Volné z knihovny, že za čtyři lekce s dětmi budou mít nějakou aktivitu v knihovně zdarma."

Které akce si v letošním plánu nejvíce ceníte?
"Určitě si cením těch nováčků. Velmi  mě překvapil právě fotbal. Tady je pětatřicet stupňů ve stínu a kolik dětí tady dnes přišlo na devátou. To je prostě bomba. Místo toho, aby vyspávali, tak si přivstali a přišli se potit na trávník. Které akce si nejvíc cením? To asi nemůžu říct, protože když si uvědomíte, že lidé po noční jdou bavit děti, to je na smeknutí klobouku."

Jaké bude vyvrcholení pro účastníky Prázdnin?
"My jsme v prvních třech letech děti rozmazlili, protože jsme nevěděli, že to bude mít takový ohlas. V prvním roce jsme za všechny nasbírané akce rozdávali horská kola. Potom jsme s cenami ubírali a mysleli jsme si, že to bude průšvih, ale průměr 70 dětí na akci je pořád. Pro mě je příjemné zjištění, že ty děti nepachtí po dárcích, které bývaly na konci, ale jdou se bavit a užít si dopoledne."

Plánujete v letošním roce ještě nějakou akci s klubem?
"V letošním roce už ne, protože všechno musel pan Dembinný soustředit na daný den a danou hodinu, takže v letošním roce asi ne, ale pokud by byl zájem, tak příští rok bychom to mohli zopakovat."

Kolik máte letos organizátorů?
"Letos máme 33 organizátorů. Před šesti lety jsme začínali s 25, z toho některé organizace už zanikly. My se snažíme jít cestou jedna akce na jeden den. Máme tady sedmileté děti a přebíhat mezi dvěmi akcemi by pro ně mohlo být nebezpečné. O to to budou mít organizátoři těžší. S výběrem organizátorů začínáme v lednu, nebo v únoru,  kdy chceme po organizátorech tři termíny, kdy by mohli akci uspořádat a já mám na konci března naplněných 44 akcí, což se rovná akci v každý pracovní den."

Jak těžké je sehnat finance na Prázdniny?
"Já mám štěstí, že město Třinec tomuto projektu fandí a zastupitelstvo každý rok přispívá částkou 300 tisíc korun. Všechny akce jsou pro děti zdarma, hradíme jim autobusy a různé vstupné na atrakce. Navíc sháním i další sponzory. V prvním roce se získávaly peníze od sponzorů snadněji, protože nebyla finanční krize. Nyní jsem ráda za každý dar, protože to jde všechno dětem."

Co vy a děti, taková akce se musí dělat z lásky k dětem...
"No já jsem kdysi nemohla dělat v mateřince, protože to bylo v době hloupé normalizace a asi to tak nakonec mělo být, že jsem se dostala k dětem. Já se každý rok těším na ty dva měsíce prázdnin, obcházím akce a dívám se, jak to mají děti zařízeno."

Není to jen o těch dětech, ale je to také o dobrovolnících, protože moc lidí dnes zadarmo nic neudělá, jak těžké je shánět dobrovolníky?
"My už jsme za ty léta takoví profíci, že třeba mám domluvené v knihovně s paní Volnou, což je druhá organizátorka, že nám pomáhají místní knihomolové a ti třeba za nějaký dárek pomůžou v přípravě na akci. Ale dnes tady mám jednu holku, která to dělá pro nás zadarmo a chodí na každou akci."

Je nějaká možnost ještě se zaregistrovat na vaší akci?
"Ano, každý den. Když přijdete na akci, dostanete přihlášku a můžete jít na kteroukoli akci. Každý pak dostane na další akci knížečku, kde má všechny akce a může si vybrat na kterou půjde."

Může se zúčastnit dítě i bez registrace?
"Ano může, někteří se nechtějí registrovat, ale to nevadí. Já vám řeknu špek. První tři ročníky jsem tady měla kluka, který krásně ráčkoval, tak jsem se ho ptala, odkud je. A on řekl z Frankfurtu. Takže já tady mám děti z Německa, z Itálie, z Londýna, nebo z Polska."

To znamená, že prázdniny v 3nci jsou takové turistické lákadlo.
"Já doufám, že za pár let se to stane turistickým lákadlem."

Co prázdniny a handicapovaní?
"Tomu byl věnován loňský ročník, který jsme nazvali Bouráme bariéry. To bylo i pro handicapované děti. Jedna organizace uspořádala akci v DDM, kde ztížila zdravým dětem vnímání. Nebo paní Gavendová dělala trasu pro vozíčkáře lesem. Moc maminek to nevyužilo, ale minimálně tři nebo čtyři tam byly a i to potěší. Já mám z toho radostnou husí kůži."

A co letošní akce?
"Letos jsme připravili některé akce i pro handicapované. I dnes se na trávníku pohybují uživatelé denního stacionáře Radost, ale je  tady i chlapec, který jezdí na vozíku. Jsme rádi, že fotbalisté mají přichystané aktivity i pro postižené děti."

Co do budoucna?
"Určitě to neskončíme. Zatím jsme na počátku šestého ročníku a vím, že už se mi hlásí organizace na příští rok, takže to neumře, akorát já už na to budu stará. Uvidíme co bude. Snad budeme slavit za čtyři roky desátý ročník."

Děkuji za příjemné povídání.

Více o projektu Prázdniny v 3nci 2010 naleznete zde.