Lukáši, v týdnu rozjel fotbalový svaz akci Můj první gól, jak vzpomínáte na ten svůj?

„Na první gól asi nikdy nezapomenu, bylo to teprve před šesti dny. Moc jsem tomu ani nevěřil, protože když jsem se nebyl schopen trefit doposud, má víra v to, že se mi to podaří, pomalu klesala, ale nakonec jsem to dokázal. Teď snad protrhnu gólovou smůlu a brzy se budu znovu radovat.“

Takže se rozstřílíte jako Martin Motyčka?

„To zas ne. Já jsem skromný. Když budu mít šanci, tak se jí budu snažit na sto procent využít. Nechci nic říkat dopředu, to není můj styl.“

Jak byste popsal svůj historický okamžik?

„Původně jsem chtěl do toho dát strašnou bombu, ale pak jsem viděl, že se gólman vrací do brány a druhá polovina byla odkrytá, takže jsem to placírkou uklidil.“

Byl to první gól ve vaší kariéře?

„Ne, první jsem dal za Slovácko na Slavii do vlastní brány a prohráli jsme 3:0. V béčku a dorostu dává góly kde kdo, ale ty hlavní se počítají až v dospělém věku.“

Věnoval byste někomu svůj první gól mezi profesionály?

„Asi bych ho věnoval rodině. Otec s mámou mi furt říkali, abych dal gól, pořád si to přáli a teď jsem ho dal. Jsem za něj rád hlavně já sám. Mám z něj velkou radost.“

Vyhráli jste v Ústí nad Labem 3:1 a bodově se srovnali s nejlepšími týmy. To musí být příjemný pocit.

„Jsme na čele, ale teď hlavně nesmíme polevit. Možná jsme se i sami přecenili, že máme tolik bodů, ale je potřeba nezpychnout! Teď máme dva docela těžké zápasy a pohár, a když neuhrajeme nějaké body, tak můžeme jít dolů a dostat facku. Musíme udělat vše pro to, aby ta facka nepřišla.“

V sobotu hrajete pohárové utkání v Olomouci. Ta má i přes počáteční problémy pořád prvoligový věhlas. Jak vidíte blížícího se soupeře?

„Možná nemají výsledky, protože se nedokázali ještě adaptovat na druholigový fotbal. Ten je jiný, než v první lize. Nejsou na tom špatně, ale musí se co nejrychleji adaptovat. Budou to mít těžké, my chceme postoupit a uděláme pro to maximum.“

Pro vás to bude speciální utkání, protože bude na delší dobu posledním soutěžním, jelikož máte stop za čtyři žluté karty, které si musíte odpykat až v ligovém zápase. Jak to vnímáte?

„To je něco, co mě mrzí, ale už to nevrátím. Nějaké změny tam nejspíš budou, ale já doufám, že přesvědčím trenéra, aby mi dal možnost nastoupit. Je jedno v jaké sestavě nastoupíme. My jedeme do Olomouce jako tým a jako tým tam chceme uspět!“

Jak složité to bude vzhledem k tomu, že za 14 dní se s tímto soupeřem utkáte znovu, tentokrát na stadionu Rudolfa Labaje?

„Uvidíme, to ukáže až samotné utkání. Naštěstí se hraje venku – doma, tam jsou taktiky trochu rozdílné. Doma to bude o něčem jiném. Věřím, že nám stejně jako proti Opavě pomohou fanoušci a budou našim dvanáctým hráčem.“

Děkuji za rozhovor.