Pavole, pojďme od začátku. Jak jste se dostal do Třince?

„V Třinci jsem hrál nějaké turnaje za Čadcu a zástupci klubu se mě zeptali, jestli bych to v Třinci nechtěl zkusit a já jsem nabídku přijal.“

V Třinci patříte mezi největší talenty. Jak vnímáte svou roli?

„Neberu to nějak vážně. Ještě mám před sebou hodně práce a zdokonalování. Musím stále makat a ukazovat, že mám na to posunout se dopředu. Důležité je být stále skromný.“

Už v 16 letech jste naskočil ke svému prvnímu utkání za juniorský výběr, co vám to dalo?

„Dalo mi to hodně. Poznal jsem, jak vypadá lepší fotbal. Je to rychlejší a silovější. Jsem rád, že už jsem to mohl okusit.“

Váš fotbalový růst vyvrcholil v sobotu, kdy jste nastoupil proti Baníku Ostrava. Jaké pocity máte z tohoto utkání?

„Jsou to vynikající pocity. Už tak mladý jsem si zahrál za muže a ještě k tomu proti Baníku, to se nestává každý den. Jsem rád, že jsem dostal šanci a budu nadále bojovat o to, aby těch příležitostí bylo více.“

Na tak mladého útočníka jste se propracoval do dvou šancí. Jak jste je viděl?

„Při té první jsem mohl ještě přihrát, ale v šestnáctce to útočník už nedělá a střílí. Buď to vyjde nebo ne, ale byl bych raději, kdyby to byl gól. Každý se učí na vlastních chybách a tu druhou jsem měl proměnit. Nedal jsem, míč mě trochu překvapil a trefil jsem gólmana. Příště to musím potrestat.“

Nemrzí vás trochu, že jste se na hřišti nesetkal s Milanem Barošem?

„Mrzí mě to, každý by si rád zahrál proti takovému hráči, bohužel se tak nestalo. Možná se mě lekl, když mě viděl na střídačce.“ (smích)

Jak vidíte svou nejbližší budoucnost? Trénujete s devatenáctkou, nebo budete stálým členem juniorského celku?

„Momentálně jsem v juniorce, ale jak to bude v průběhu sezóny, to je ve hvězdách.“

Děkuji za rozhovor.