Pavle, nastoupil jste jako kapitán, navíc v domácím prostředí. Jaký to byl pocit?

„Bylo to specifické, ještě díky tomu, že to bylo doma. Je zvláštní pocit přijet domů jako host a ještě mít na sobě kapitánskou pásku, to je ještě takový bonus navíc.“

Jak těžkým soupeřem byl Prostějov?

„Byl těžkým soupeřem. Pohárové zápasy jsou vesměs stejné, soupeř vám zaleze a hraje na brejky. My jsme s tím počítali, první půlku jsme se s tím vyrovnávali a druhou už začali tlačit, bohužel jsme nedali gól.“

Kde byl problém, protože ani těch velkých šancí jste si moc nevytvořili?

„Moc šancí nebylo, přesto jsme si nějaké vytvořili, ale neproměnili je. Asi jsme si mysleli, že to půjde samo. Podle mě jsme do toho začali šlapat pozdě a dopadlo to tak, jak to dopadlo.“

Co byste řekl k penaltám?

„To už je rutina. Samozřejmě, že mě to štve. Nedal jsem ji já, nedal jí Renda. Škoda, ale měli jsme to rozhodnout v základní hrací době a nehonit výsledek v rozstřelu.“

Ovlivnily vás nějak výroky domácích diváků „Pamatuj, kde jsi doma,“ a podobně?

„Ne, to vůbec. Nenechal jsem se rozhodit. Já jsem to chtěl kopnout po své pravé straně, tam jsem to také kopl, bohužel balón trefil pouze tyč. Štve mě to, ale už s tím nic nenadělám.“

V sobotu vás čeká nováček z Vyšehradu, jak těžce se bude z pohárového neúspěchu oklepávat?

„My už se nemáme z čeho oklepávat. My bychom měli konečně začít hrát, to co chceme a začít šlapat. Není času nazbyt, sice je začátek, ale myslím si, že bychom se měli chytit za pačesy, protože jsme pokazili zápas s Budějovicemi, ve Znojmě a teď v Prostějově. Doma s Vyšehradem nás nečeká nic lehkého. Nám nezbývá nic jiného, než přidat na tréninku, netrénovat na sto, ale makat na stopadesát procent a v zápase to ukázat. Už nemáme na co čekat.“

Děkuji za rozhovor.