Máte za sebou ostrý rok ve funkci sportovního manažera, jaký byl?

„Musíme ten rok rozdělit na několik etap. V první řadě bych chtěl říct, že se zatím pořád učím, protože naučit se vidět fotbal z té druhé strany je něco jiného než ho vidět z pozice hráče nebo mládežnického trenéra. V tomhle to bylo hodně jiné a pořád se s tím snažím popasovat. Mám ale tu výhodu, že tady v klubu mám hodně dobrých učitelů, kteří mě do toho zasvěcují. To si myslím, že je moje výhoda. Co se týká té sportovní stránky, tak to zase rozdělím. V první jarní části roku se hrálo o záchranu a nějakým způsobem se to zvládlo. Bylo tam dost práce s tím, že jsme kádr obměňovali směrem k mladší generaci. Přišlo hodně mladých kluků, z nichž někteří druhou ligu ještě ani nehráli. Zůstali tu starší hráči a k nim jsme doplnili dravé mládí. Mužstvo fungovalo směrem dozadu výborně, což nám přineslo záchranu druhé ligy. Směrem dopředu jsme věděli, že máme rezervy. Proto plynule navážu na druhou část, podzim. V letním přestupovém období jsme přitáhli takové hráče, kteří měli přinést týmu spíše ofenzivní hru. My jsme tu sezónu nastartovali tak, že ofenzíva byla jakž takž v pořádku, ale zase nás trápila defenzíva. Kdyby se to dalo nějak spojit dohromady, mít defenzívu z jara a ofenzívu z podzimu, tak to by bylo ideální. Nám se tohle povedlo bohužel až ke konci, proto bych chtěl, aby se tímhle směrem tým ubíral i nadále a celkově ten projev byl takový, jaký jsme viděli v posledních zápasech. Musíme na tom teď stavět. Je to jen začátek cesty, ale tímhle směrem bych se já osobně chtěl vydat, protože tam byla vidět poctivost, náročnost fotbalu, dobrá defenzíva i fotbalovost. Po celý rok tomu vždy něco chybělo, na jaře více ofenzivních akcí. I když jsme hráli výborné zápasy, měli jsme těžké soupeře, ale gólů jsme dávali málo. Zase na druhou stranu jsme je ani nedostávali, což bylo v boji o záchranu nejdůležitější. Zase naopak začátek podzimu to šlo dopředu jakž takž, ale dozadu to neklapalo vůbec.“

Můžete vypíchnout nejlepší a nejhorší okamžiky?

„Pro mě je nejlepší každá výhra. Možná, že to mám ještě z toho, jak jsem hrával. Hráč hraje zápas, vyhraje ho – je dobře, prohraje ho – je špatně. Pro mě je vždy nejlepší, když vidím, že všichni táhnou za jeden provoz. Ať už to jsou hráči, trenéři, realizační tým, vedení, majitelé. Když to všechno šlape, tak to jsou pro funkcionáře ty nejlepší chvíle.“

A ty nejhorší?

„Řeknu upřímně, že nejhorší pro mě bylo období, kdy jsme měli na podzim pět bodů a nemohli jsme se od toho vůbec odtrhnout. Ne, že bychom nevěděli kudy kam, ale bylo to strašně těžké. To byly úplně bezesné noci, člověk pořád přemýšlí, co se má zlepšit, proč to takhle nejde. Myslíte si, že jste pro to udělali všechno, ale vždycky se dá udělat víc. To byly opravdu probdělé noci, kdy jsem se ve dvě ráno probudil, nevěděl, jak mám usnout, přetáčel se, v hlavě se mi honil fotbal. To bylo hodně těžké období a zažil jsem to až teď na podzim, na jaře se tohle nedělo. Nejhezčím okamžikem byla určitě domácí výhra nad Baníkem. To si pak člověk řekne, že se mu vyplatily ty bezesné noci, ta dřina, únava. Byla to taková třešnička na dortu za tím nepovedeným podzimem a já doufám, že nám to ukázalo cestu dál.“

Můžete říct, jaký byl fotbalový podzim pro třinecký klub?

„Když se na podzim podíváme v číslech, tak je to určitě velké zklamání. Představovali jsme si, že budeme jinde. Myslím si, že kádr máme na to, abychom hráli jinde. Nebýt posledních tří zápasů, tak to bylo ohromné zklamání. Dívám se na to ale také pozitivně, protože na všem špatném chci hledat něco dobrého. Aspoň jsme si, jak se říká lidově, všichni sedli na zadek. Zjistili jsme, že jen poctivou prací se můžeme posunout, že to není jen o slovech, ale je to hlavně o činech. Takže doufám, že si to všichni uvědomili. A hlavně kluci dole v kabině si uvědomili, o čem ten fotbal je, a že když chtějí něco dokázat, tak se to dá jen poctivou prací a samo nepůjde nic. Pak se jim to někdy v budoucnu vrátí.“

Jako vedoucí mužstva jste byl u všech podzimních utkání. Zhodnotíte nám jednotlivé hráče? Dají se takhle celkově jednotlivci vůbec zhodnotit?

„Samozřejmě, že bych Vám mohl jednotlivce ohodnotit. Fotbal je týmová hra, ale tým tvoří jednotlivci. My víme moc dobře, že když vypadne z celého soukolí jedno, dvě, tři nebo čtyři kolečka, tak je to špatně. Když vypadne jedno nebo dvě, tak se to dá ještě nahradit. Pak ale některé zápasy na podzim vypadaly, jak když koleček vypadlo sedm nebo osm z jedenácti. Ale kdybych měl každého hráče hodnotit jednotlivě, to bychom tu byli opravdu dlouho. Já bych to spíš pojal tak, že vyzdvihnu ty hráče, kteří se mi jevili za celý podzim nejvíc pozitivně. Začal bych Mikkem Reintamem, který hlavně v druhé polovině podzimu vynikal svou spolehlivostí. Pak podle mě měl jednoznačně kladný podzim Michal Stříž, předváděl dobré výkony na to, že druhou ligu hrál poprvé. Dál bych zmínil Martina Janošíka a Petra Joukla. Pak byla skupina hráčů střídající dobré okamžiky s horšími a také skupina hráčů, kteří zklamali a kterým se podzim nepovedl.“

Tým opouští trojice Hloch, Malcharek a Málek. Co rozhodlo pro jejich konec?

„Jde o to, že každý si píše nějakou svoji budoucnost. Ať už to jsou výkony, vliv na kabinu, přístup, je tam spousta věcí, které si hráč ani tolik neuvědomuje, že jsou vidět z pozice trenéra. Po sezóně jsme si sedli a udělali jsme kádr, s nímž počítáme. Řekli jsme si, kdo nám může ještě něco přinést do budoucna. Bohužel s touto trojicí nepočítáme, takže jsme se s nimi rozloučili.“

Určitě jste s trenérem domluvený, jaké hráče budete shánět do zimní přípravy. Můžete prozradit jejich parametry, případně jména?

„Samozřejmě nějaká jména máme, ale došli jsme k názoru, že máme poměrně ustálený kádr, který nastoupí do zimní přípravy. Nejsme tedy v takové situaci, že bychom museli za každou cenu kádr posilovat. Dost nových hráčů přišlo vloni v zimě, pět hráčů přišlo v létě, což je také dost. Chceme spíš kádr ustálit, aby mohli vzniknout vazby mezi hráči. Není určitě jednoduché, aby si mezi sebou hráči nějaké přátelské vazby našli za pár měsíců, někdy to trvá půl roku, někdy rok. Proto bychom teď nechali kádr spíše pohromadě, ale samozřejmě když narazíme na někoho, koho máme v hledáčku, tak se o tom bude jednat dále. Chtěli bychom ještě nějaké vhodné typy do toho soukolí zařadit, aby to klapalo, ale bude to maximálně pár hráčů. Typově by mělo jít o stopera a nějakého středního záložníka. Jsme však v takové situaci, že když bychom nikoho nesehnali, tak tu je dvacet hráčů, Michal Velner se uzdravuje plus chceme dát příležitost nějakým třem až čtyřem dorostencům. S kádrem pětadvaceti lidí na čtrnáct jarních zápasů si vystačíme."

Jak bude vypadat zimní příprava?

„Kluci mají do 18. prosince dovolenou, potom mají individuální plány. Myslím si, že ty individuální plány jsou jedny z náročnějších, co jsem zažil. Po Novém roce máme 2. a 3. ledna zátěžové testy v Prostějově. Pak jsme od středy 4. ledna doma v Třinci, kde budeme trénovat dvoufázově až do neděle 8. ledna a v pondělí ráno hned odjíždíme na soustředění do Luhačovic. Následně nás čekají přátelská utkání, většinou v domácích podmínkách. První a hodně ostrý přátelák máme 18. ledna proti Austrii Vídeň. Mezi další zajímavé zápasy patří určitě domácí přátelák s Baníkem Ostrava nebo venkovní utkání s Trenčínem nebo s polskými týmy Bielsko-Biala či Górnik Zabrze. Díky vazbám, které má pan Kula, já i trenér Neček, se nám podařilo sehnat zajímavé soupeře do přátelských utkání. Jen na těch těžkých zápasech si budou moct kluci ověřit svoji výkonnost a jen tak porostou.“

Jak se zrodilo přátelské utkání proti Austrii Vídeň?

„Tak to se zrodilo jednoduše, pan Kula má bývalého spoluhráče z Německa Thorstena Finka, který je trenérem Austrie Vídeň. Napadlo ho, že by mu mohl zkusit zavolat a zeptat se ho, jestli by si s námi na začátku přípravy nechtěli zahrát. Vídeň měla volný termín, takže se domluvili a bude se hrát 18. ledna ve Vídni, v tréninkovém centru Austrie. Myslím, že to bude zajímavá zkušenost a všichni už se na zápas opravdu těšíme.“

Děkujeme za rozhovor.