Jak jste se dostal do Třince?
„Pan Huczala, generální ředitel klubu dostal na mě kontakt. On byl tím člověkem, který mi jako první zavolal a nabídl mi funkci kouče. Já jsem byl smluvně i funkcionářsky vázán s Interem Bratislava, ale nabídku jsem přijal s tím, že jsme si dali horizont tří dnů na rozmyslení. Nakonec jsem potvrdil svůj zájem a po schválení dozorčí rady jsem tady.“

Trénoval jste Inter Bratislava, tedy klub, který ještě v nedávné minulosti vítězil ve slovenské lize. Nyní však není ani na prvoligové mapě. Co se s tímto slavným klubem stalo?
„To co se stalo, tak to byla sportovní vražda, ale k tomu už se není třeba vracet. V Interu jsme se dali dohromady s lidmi, kteří to chtějí svými silami pozvednout jak po administrativní, osobnostní i sportovní stránce. Inter se podařilo zachránit s tím, že mládežnické kategorie hrají relativně slušné soutěže, ale senioři jsou na tom velmi špatně. Do budoucnosti jsou nějaké vyhlídky a bude se pracovat na tom, aby se takovéto události už nestaly.“

Vraťme se k Třinci. Jakou hrou se chcete prezentovat, jaký styl vyznáváte, nebo-li co mohou čekat třinečtí diváci?
„Já to řeknu takto. To mužstvo má svého ducha, svůj potenciál. Za těch pár dní jsem získal o týmu nějaké informace, protože se snažím komunikovat s okolím, neboť toto není jen o mě, ale je to o klubu, o týmu. V první řadě chci vidět tempo a snahu, to je pro mě alfa a omega. Takže chci vidět na hráčích píli a vylepšit tempo zápasu. Chtěl bych vylepšit i herní obraz, ale to nejde tak rychle. Nechci, aby to vypadalo tak, že my jsme ti, co nevědí hrát fotbal. Já chci hrát fotbal.“

Když se řekne Lubomír Luhový, co si pod tím představit?
„Nic. Chlap, který má 186 centimetrů, 88 kilogramů a pomalu čtyřicet čtyři roků. (úsměv).“

A nějaké úspěchy?
„Já bych se o úspěších nebavil. Úspěchem je to, že člověk může pracovat u sportu, při sportu, který je pro něj vášeň. Představuji si Lubomíra Luhového, který v devíti letech vstoupil na trávník, kde ho přivedli kamarádi, jednoduše to byl Amorův šíp do srdce a tuto vášeň budu chtít přenést i na kluky v týmu. Bohužel ta vášeň se vytratila u současné mládeže a ona je skutečně podstatná. To budu chtít do nich dostat.“

Váš bratr Milan Luhový je známým kritikem českého fotbalu. Nedělá vám to nějaké problémy?
„Mě nedělají problémy žádné hodnotící a kritické slova. Já si přečtu každý názor a je na mě, co si vezmu k srdci. Mě ty hodnotící slova nevadí. Já je velmi rád čtu, velmi rád si poslechnu názor jiných, takže v tomto případě jsem vyrovnaný.“

Co si myslíte o třineckém mužstvu? Na co tento tým má?
„Musím se s ním pořádně seznámit. Já bych nechtěl říct, jestli má na páté nebo osmé místo. S tím mužstvem se musí pracovat. Má určitý potenciál, hlavně jednotlivci se musí zlepšovat a musí zapadat do týmu. U mě je v první řadě tým a mám rád, když jsou v týmu nějaké osobnosti. Takovou osobnost by jsme potřebovali a z někoho jí uděláme.“

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí.