Michale, o vás je známo, že jste fotbalový světoběžník. Můžete nějak popsat svou kariéru?

„Začínal jsem jako chlapec v Žilině, a tam jsem prožil všechny mládežnické roky. Mezitím jsem strávil hodně let ve Spojených státech. Pak jsem se vrátil zpět do Holandska, následně do Žiliny. Hrál jsem také v Polsku, znovu v Americe, ve Skandinávii a nakonec jsem se vrátil sem.“

Jak jste se dostal do Ameriky?

„Měli jsme tam rodinu. Tam se to nějak zrodilo, začal jsem hrát v kempu, v akademii, kde byli vlastníci celého klubu, Evropani z Holandska. Tam jsem se jim zalíbil a získal velké sportovní stipendium na jihovýchodě Spojených států amerických.“

Jaký je fotbal v Americe?

„Je to strašně těžká otázka. Každý se mě na to ptá, jaký je rozdíl mezi ligami, ve kterých jsem hrál. Fotbal je fotbalem. Někde je více technický, někde více fyzický. V Americe je fotbal založený na fyzické stránce, musí se tam více bojovat s klimatickými podmínkami. Hraje se ve velkých vedrech. Hráč musí být fyzicky zdatný a musí zdolávat klimatické rozdíly.“

V Americe jste zvládl i vystudovat.

„Je to pravda, podařilo se mi tam vystudovat. Byl to můj cíl, chtěl jsem dokončit plnohodnotné vzdělání. Vystudoval jsem dvě vysoké školy. To je na fotbalistu trochu netradiční. Jsem rád, že jsem to za podpory nejbližšího okolí zvládl. Nejprve jsem se zajímal a studoval  filozofii a španělštinu. Poté jsem pokračoval business management.“

Co rozhodlo o návratu do Evropy?

„Byl tam problém s mým mezinárodním statusem. Po ukončení univerzity jsem byl draftován do Major League Soccer a tam byl problém s tím, že každé mužstvo mohlo mít maximálně pět internacionálů na soupisce. V té době přicházely do týmů hvězdy z velkoklubů jako Real Madrid a podobně nebo z týmů Premier League. Na mě už nezbylo místo. Proto jsme se s manažerem rozhodli pro Holandsko a ten rok a půl mi hodně dal. Měl jsem možnost konfrontace proti týmům jako Ajax, Twente, PSV.“

Když to trochu shrneme, kde bylo nejlépe? Byla to Amerika, Polsko, Finsko, Nizozemsko nebo tady u nás?

„Těžko říct. Humorně to vždy prezentuji tak, že nejlépe je na Slovensku i v Čechách. Jsme sousedi přes kopec a je tady krásně. Já si nikdy nedovolím říct něco zlého na to naše prostředí, tréninkový proces a jak tady sportovci vyrůstají. Já jsem rád, že jsem prošel touto školou. Kde bylo skutečně nejlépe? Je to těžké říct. Každé mi něco dalo po sportovním i osobnostním aspektu.“

Zkoušel jste angažmá v Karviné, působil jste naposledy ve Frýdku-Místku a hrál jste i v nedalekém Bielsku. Berete to prostředí jako doma?

„Určitě, já jsem doma v Žilině. Mám to všude jako doma, je to blízko. Já se soustředím na každodenní rutinu, na každodenní treninkový proces.“

Čím vás Třinec zaujal?

„Oslovil mě Benjamin Vomáčka, sportovní ředitel, se kterým jsme párkrát hráli v Žilině. Pak jsme hráli i proti sobě, když Benji byl v Baníku a já v Žilině. Je tady takové sympatické prostředí a to mi vyhovuje.“

Jak byste ocenil kádr před vstupem do podzimní části soutěže?

„V první řadě bych chtěl říci, že příprava byla velmi kvalitní. Všichni, co nás sledovali, ví, že jsme měli dobré výsledky, jen je nyní bude třeba přenést do hlavní části sezóny. Důležité bude, abychom vyhráli hned v úvodu co nejvíce zápasů. Příprava byla velmi dobrá, jsem rád, že mě kluci přijali.“

S příchodem jste si musel zvyknout na nový systém, jak to je složité?

„Je to změna. Je to trochu odlišnější. Trenéři, management a celý realizační tým apelují na to, aby se to hrálo útočně a ofenzivně z každé rozehrávky. Je to změna, ale ne nějaká převratná.“

Jaká je nálada v kabině? V přípravě jste neprohráli a to jste hráli se třemi účastníky pohárových soutěží.

„Máte pravdu, že se ještě neprohrálo. Soupeři tam byli kvalitní. Není třeba zapomínat na skromnost a chladnou hlavu. Příprava je příprava a v tomto momentě je už za námi. Nyní se musíme soustředit na ligu a tam musíme uhrávat zápasy. Důležitý bude nedělní vstup v Českých Budějovicích.“

Co byste vzkázal na adresu fanoušků?

„Přijďte nás podpořit, protože fanoušek je vždy dvanáctým hráčem. Hraje se lépe před plnou než před prázdnou tribunou a nás to motivuje kupředu. Věřím, že nás v tom nenechají a pomůžou nám.“

Děkuji za rozhovor.