Ondřeji, soupeře jste nepustili do žádné šance, takže lze říci, že to byl bezchybný výkon z defenzivní stránky?

„Nějaké okénka tam byla. Určitě máme ještě na čem pracovat. Důležité bylo, že jsme do toho dali srdíčko a od první minuty bylo na nás vidět, že zápas chceme zvládnout. Drželo se nás to celých devadesát minut. Myslím si, že jsme zaslouženě vyhráli. Varnsdorf byl možná lepší na balónu, ale našim cílem bylo získat tři body, což jsme splnili.“

Co musí dělat kapitán ve chvílích, kdy se týmu nedaří a musí podat výkon, ze kterého by byl spokojen? Musel jste mít speciální proslov?

„Už v zápase v Sokolově byla vidět změna. Tým dostal nový impuls, kluci chtěli vyhrát. Sice jsem nehrál, ale viděl jsem to z lavičky. Bohužel se nám to nepovedlo. O to více jsme chtěli zvládnout duel proti Varnsdorfu. Vzadu jsme to zpevnili, Varnsdorf nepustili do žádné šance a tím pádem zaslouženě vyhráli.“

V Sokolově jste nehrál, co bylo důvodem vaší absence v sestavě?

„Přišel nový trenér a v den zápasu mi řekl, že tam dá Erika, protože tam chce dát někoho vyššího, abychom soupeře pozlobili ze standardních situací. Já to respektuju, trenér se takto rozhodl. Proti Varnsdorfu jsem dostal šanci a doufám, že jsem trenéra nezklamal a trochu mu zamotal hlavu do dalšího zápasu. Pokud se mě trenér rozhodne posadit na lavičku, budu to respektovat a snažit se klukům pomoct z lavičky.“

Věděl jste dopředu, že proti Varnsdorfu nastoupíte?

„Nevěděl. Osobně jsem si myslel, že v Sokolově hrát budu a nyní jsem se to dozvěděl až hodinu a půl před zápasem. Něco jsme si s Erikem řekli, něco i s dalšími kluky, abychom to zezadu zabezpečili. Věřil jsem, že pokud nedostaneme gól, tak nějaký dáme, což se nám potvrdilo. Myslím si, že dozadu jsme hráli výborně. Možná měli územní převahu, ale do šancí jsme je nepouštěli.“

Vy jste byl finišmanem klíčového momentu z 15. minuty. Jak ta akce proběhla vaším pohledem?

„Jirka Janoščín poslal prudký balón od rohového praporku, tam to asi tečoval Tomáš Omasta a já akci uzavřel u zadní tyče. Jsem rád, že nám to vyšlo a dostali se do vedení.“

Asi nejtěžší vaše chvíle nastala v prvním poločase, kdy jste se soupeřem svedl souboj jeden na jednoho. V případě prohry mohl jít sám na bránu.

„Viděli jsme, že jsou kluci malých postav, nesmírně rychlí a šikovní na balónu. To jsou pro mě nejhorší hráči. Snažil jsem se krokovat, tušil jsem, že si to píchne na pravou stranu. Musel jsem jít do skluzu. Kdybych nešel, byl by sám u Adamušky a nevím, jak by to dopadlo. Bylo by špatné, kdyby vyrovnali. Jsem rád, že jsme je do gólovky nepustili.“

Co se dělo v kabině po zápase?

„Po zápase byla v kabině euforie. Už dlouho jsme si nezařvali. Udělali jsme si pokřik a klukům jsem řekl, ať takto dál pokračujeme. V týmu je síla. Zvedáme se a v pondělí jedeme do Jihlavy. V našich silách je odvézt z Vysočiny minimálně bod.“

Změnilo se něco příchodem nového trenéra?

„Změnila se atmosféra v týmu. Každý hráč dostal nový impuls, novou chuť ukázat trenérovi, že patří do sestavy. Je to vidět i v trénincích, kde všichni makají na sto procent. Je nás tam třiadvacet hráčů, ale hrát může pouze jedenáct. Myslím si, že charakter týmu je vynikající.“

Trenér Jakus se zmínil, že každý začíná na stejné startovní čáře a může se dostat do sestavy.

„Určitě to tak je. Trenér nám to oznamoval po svém příchodu. Každý chce hrát. Vnitřně je hráč možná naštvaný, ale tu negativní atmosféru nemůže dávat najevo. Nikdy neví, kdy bude hrát on nebo ten druhý a mohlo by se mu to vrátit. Charakter týmu je vynikající a je těžší se dostat do sestavy.“

Vznikla vám nová zdravá konkurence?

„Konkurence v týmu je vždy zdravá. Pokud si někdo myslí, že má místo jisté a nemá konkurenci, pak jeho výkony jdou dolů. Po příchodu konkurence většinou začne makat a pracovat na sobě. Je dobře, že máme zdvojené posty. Myslel jsem si, že budu hrát v Sokolově, ale nehrál jsem. Vnitřně jsem byl trochu naštvaný, ale kousnul jsem to a snažil jsem se být pozitivní. Snažil jsem se předat spoluhráčům zkušenosti, protože někteří mají své fotbalové kariéry ještě před sebou.“

Vypadalo to, že jste se více zaměřili na obranu. Nastala nějaká změna v této činnosti?

„Na změnách pracujeme, ale trenéři jsou tady krátce, navíc sled zápasů je hodně blízko. Nyní to není o trénování jako spíš o regeneraci. Musíme se dát dohromady, zahojit šrámy a nachystat se na Jihlavu. Tréninky kluky baví, atmosféra se změnila a to se odráží na výkonech.“

Co bylo rozhodující v cestě za vítězstvím proti Varnsdorfu?

„Od první minuty byla vidět naše koncentrace. Nechtěli jsme dostat gól, a proto jsme zjednodušovali hru. Někdy je právě v jednoduchosti síla. Museli jsme získat za každou cenu tři body a bylo jedno, jestli budeme hrát jako Barcelona nebo zalezeme na vlastní polovinu a nějak to ukopeme. Z naší strany tam bylo srdíčko, což bylo důležitým faktorem k zisku tří bodů.“

Jak vás poslouchám, psychika hraje velkou roli, nebo se mýlím?

„Pokud hrajete pět zápasů a pětkrát vyhrajete, tak je sebevědomí úplně někde jinde, než když z pěti zápasů získáte tři body a nevyhrajete. Myšlenky v hlavě jsou zcela rozdílné. Byli jsme nastaveni na to, že nemusíme hrát krásně, ale musíme hrát srdcem za Třinec a jít si za třemi body. Pokud budeme získávat body, budeme se posouvat tabulkou a poroste i naše sebevědomí. Fotbal je hlavně o hlavě. Velcí hráči v tenise udělají dvojchybu a hrají dál. Proti Varnsdorfu jsme měli hlavu správně nastavenou a šli jsme dál.“

Jak velkým přínosem do dalších zápasů může být vítězství nad Varnsdorfem? Nyní jste v režimu anglického týdne, kdy jsou mezi zápasy kratší přestávky.

„Věřím, že vítězství nám pomůže po psychické stránce. Nemáme co ztratit. Jihlava sice musí, pokud chce bojovat o postup, ale bude to v televizi, lidé nás budou chtít vidět. Já měl vždycky rád anglický styl s kratšími přestávkami, když jsme hráli skupinu Evropské ligy. Normálně člověk hraje v sobotu, pak třeba v neděli a to je strašně dlouhý týden na trénování. Zápasy v krátkém sledu jsou lepší, pokud to není dva měsíce v kuse. Dvakrát v měsíci je to fajn.“

Trenér Jakus se na vás snaží z lavičky působit pozitivně, chválí vás. Pomáhá to?

„Kluky to nakoplo. Já jsem těch výměn zažil mnoho. Je to impuls, který pomohl k uklidnění atmosféry. Každý udělá chybu, já taky kdysi nedal penaltu. Není dobré to někomu vyčítat, každý může zkazit. Nadávání a negativní myšlení nikomu nepomůže. Pokud by v kabině někdo někomu nepřál úspěch, tak já osobně bych ho vyhnal z týmu. Musíme být tým, protože pouze tým dělá velké výsledky.“

Minulý týden se vrátili z rodného Ekvádoru Luis Arroyo a Francisco Nazareno. V jakém stavu přišli po dvou měsících?

„Byl jsem mile překvapený. Přijdou mi, že jsou připraveni. Francisco hrál Juniorskou ligu na Dukle, dal gól a vypadal dobře. V Ekvádoru asi na sobě pracovali. Mám s kluky z jiných kontinentů spíš zkušenosti, že nejsou po příjezdu nachystaní. Poznal jsem to například u Bonyho Wilfrieda nebo Kweukeho ve Spartě. Jsou připravení, ale důležité je, aby se naučili česky, protože zatím neumí základní pokyny jako levá, pravá, záda, což si myslím, že by měli znát. Po příchodu mezi nás zapadli, ale je důležité, aby se naučili základní slovíčka.“

Kluci říkali, že jste pro ně dobrou motivací na naučení češtiny, že s nimi mluvíte česky a tím je nutíte se učit.

„Je to pravda, snažím se na ně mluvit česky. Klukům říkám, ať na ně nemluví španělsky, že základem je to, aby se oni naučili česky. Když jsem byl v zahraničí, tak mě kluci vzali, protože jsem se učil jejich jazyk. Snažil jsem se s nimi jít na kafe a začlenit se. Oni mi potom i sami psali, jestli se nechci přidat. Nejhorší je, když začnou stagnovat a budou mluvit pouze španělsky. V minulých dnech jsem si psal s Bonym Wilfriedem a on mi píše česky. Samozřejmě si to někdy musím domyslet, protože český jazyk je na to hodně složitý, ale povedlo se mu to.“

Děkuji za rozhovor.