Jak jsi trávil nouzový stav?

Chodil jsem hodně běhat, cvičil jsem a celkově jsem jej prožíval dobře. Letos po čtrnácti letech končím a mířím do Prahy na vysokou školu chemicko-technologickou. Přesto jsem se snažil udržet ve formě a nevypadnout z rytmu během pandemie.

Chystáš si najít nový klub v Praze?

Na chvíli si dám pauzu s fotbalem. Jsem malinko přesycený a s vysokou školou přijde také hodně nových povinností, na které se budu muset prvořadě zaměřit. Co bude později neumím nyní říct, ale fotbal mám rád a možná se k němu vrátím.

Jelikož nepokračuješ, byla to pro tebe poslední soutěž a ke všemu nedohraná.

To mě moc mrzí, je to takové nedůstojné rozloučení. Každý z nás chtěl soutěž dohrát. Také nejsem jediný pro koho je to letos poslední rok v Třinci a spolu s ostatními jsme měli jiné představy o zakončení působení v klubu. Bohužel se to nedá změnit, bereme to jak to je a smířili jsme se s tím.

Trenér vám posílal výzvy, tréninkové plány.

To ano, dostávali jsme „domácí úkoly“, které jsme zodpovědně plnili. Trenér apeloval na naši zodpovědnost a svědomí. Jakmile to bylo možné, začali jsme se s kluky v malých skupinkách stýkat a trénovat.

Jak na tebe působilo omezení pohybu a všechna nařízení?

Bylo to omezující, člověk je zvyklý jít ven a dělat věci kdykoliv se mu chce a s nouzovým stavem to vše nebylo možné. Nicméně si myslím, že to vše bylo namístě a zapotřebí, aby se vše zachytilo ihned v zárodku bez dalšího rozsáhlejšího šíření. Nynější pozvolné rozvolňování vítám.

Po uvolnění některých zákazů došlo i na první společný trénink v menší skupině.

První trénink byl fajn a zajímavý (smích).. Byla to celkem dlouhá výluka a cítím se, že jsem z toho trošku vypadl. Avšak těšil jsem se hodně a nejen na něj, ale také na kamarády a celý kolektiv včetně trenéra, se kterým jsme si sedli. Sešla se v této kategorii skvělá parta lidí.

Takže máš co dohánět?

To má člověk asi vždycky, nejsme dokonalí a záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví a co pro to bude dělat.

Děkuji za rozhovor.