Celou svou dosavadní kariéru si spojil se Sigmou Olomouc?

Ne. Začínal jsem v Hlučíně, odkud jsem šel na rok a půl hostovat do Baníku Ostrava. A když jsem se pak vrátil do Hlučína, koupila mě Sigma Olomouc. Pan trenér Recman přesvědčoval rodiče, že bych měl v Olomouci zůstat. Vydržel jsem tam až do léta, celkem sedm let.

Třinec je po béčku Olomouce tvým prvním klubem v dospělém fotbale?

Je to tak. Proto mě mrzí, jak jsme začali. V prvním zápase jsme vedli a vypadalo to, že nějaké body získáme. Nakonec jsme s Líšní bohužel prohráli. Posléze jsme smolně prohráli ve Varnsdorfu, pak přišla porážka na Dukle a potom už to jelo, Jihlava, Hradec. První bod jsme získali s Vlašimí. Chtěli jsme vyhrát, ale i za bod jsme rádi. Nedá se nic dělat, musíme se z toho dna odrazit a stoupat tabulkou výš.

Úvodní tři zápasy jsi odehrál v základní sestavě, poté tě ze hry vyřadilo zranění. Už jsi v zcela fit?

Hrál jsem s Líšní, ve Varnsdorfu a také na Dukle, kde jsem si přivodil zranění. Už ke konci prvního poločasu jsem cítil, že kotník není v pořádku. Prokázalo to následné vyšetření, takže mě čekala rekonvalescence. Když se týmu ujal pán trenér Straka, pomalu jsem se začal vracet na hřiště.

Zhruba pětitýdenní pauza ti prospěla v tom, že jsi se mohl dát zdravotně do pořádku?

Přesně tak. Měl jsem dostatek času kotník doléčit a vrátit se na hřiště. Jsem moc rád, že proti Vlašimi jsem se dostal na hřiště alespoň na závěrečných patnáct minut.

Co říkáš na spolupráci s velezkušeným trenérem Františkem Strakou?

Pan Straka má opravdu spoustu zkušenosti, dokáže nás dobře připravit i motivovat, a to jak před utkáním, tak třeba i o poločase.