I když jste na rozdíl od Prostějova byli citelně oslabeni, s favorizovaným soupeřem jste dokázali držet krok.

V základní sestavě byl jeden dorostenec, na lavičce jsme byli další tři plus brankář. Sice jsme prohráli 0:1, ale vzhledem k této situaci to proti Prostějovu celkově nebylo špatné.

Po necelé půlhodince hry jsi nastoupil na nezvyklém postu středního záložníka. Měl jsi s tím postem nějaké zkušenosti?

Ne, středního záložníka jsem nehrál nikdy. Akorát v dorostu, když jsme prohrávali, jsem se někdy vysunul dopředu. Proti Prostějovu jsem hrál středního záložníka poprvé. Mělo to být jinak, měl jsem do druhého poločasu nastoupit na stoperu, ale Kuba Habusta se bohužel zranil, a tak jsem šel za něho.

Věděl jsi, jak a kde se máš pohybovat?

Naštěstí mi kluci řekli, ať běhám vedle Aleše Nešického a před stopery. Takže přibližně jsem věděl, kde mám být.

V přípravě jsi odehrál za áčko už několik zápasů. Co na ně říkáš?

Musím přiznat, že rozdíl je to veliký. A prozradím, že především v kondici, člověk se hned zadýchá. V dorostu je to pomalejší, hráč má na všechno více času. Mezi muži je hra mnohem rychlejší.

Klub tě přeřadil do áčka nastálo. Na gymnáziu máš individuální studijní plán?

Ano, naštěstí se mi povedlo individuální plán si vyřídit. V pondělí, kdy máme trénink odpoledne, půjdu do školy a v pátek, kdy pro změnu budu odpoledne trénovat s dorostem, taky. Být v třineckém áčku je pro mě veliká škola, od zkušených fotbalistů můžu nasbírat spoustu cenných zkušenosti.