Vinou zranění kotníku, které jsi utrpěl v domácím klání s Prostějovem, jsi zasáhl pouze do šesti utkání…

Bohužel, představoval jsem si to jinak, ale takový je někdy fotbal. Mám radost aspoň z toho, že se nám povedlo těsně před koncem sezony vybojovat záchranu a tím jsme splnili náš cíl, takže nakonec můžeme být spokojení.

Jak náročné bylo sledovat počínání spoluhráčů pouze z hlediště?

Letošní příprava byla delší než sezona, která trvala v podstatě měsíc a půl. Zápasy šly rychle za sebou, já se bohužel hned v úvodu zranil. Nebylo příjemné sledovat kluky z tribuny. Jsem rád, že aspoň v závěru můžu mužstvu pomoct. Poté se začneme chystat na novou sezonu. Doufáme, že bude lepší.

V posledním domácím utkání jste herně příliš neoslnili. Svazovala vás nervozita?

Pro diváky to nebyl moc atraktivní zápas, přesto se nám v něm podařilo zvítězit. Mohlo to být i tím, že kluci byli nervózní, ale za týden se už nikdo nebude ptát, jakým způsobem jsme vyhráli. Počítá se výsledek 1:0, ten je pro nás podstatný.

S jakými úkoly tě trenéři po půlhodině hry poslali na trávník?

Trenér mi dal instrukce, abych podržel míč, řídil hru a trochu uklidnil spoluhráče. Jsem moc rád, že jsme to společně zvládli. Do Ústí tak můžeme jet s čistou hlavou.

Kotník, se kterým si dlouho laboroval, už je v pořádku?

Ještě to není úplně dobré, protože mě to pořád bolí, ale už je to lepší, než to bylo. Doufám, že do dvou třech týdnů bude noha úplně v pohodě a já se budu moct dobře nachystat na novou sezonu.