Jak velkou hodnotu má pro vás bod, který jste si připsali proti Jihlavě?

Určitě má cenu, protože jsme dohrávali v deseti. I tak jsme si vytvořili šance po standardních situacích, kdy jsme mohli dát vítězný gól.

Vstup do utkání se vám nevydařil, Vysočina šla do vedení.

Mrzím mě, že v prvním poločase jsme nedotáhli do konce několik slibných situací. Finální fázi jsme nebyli schopni dotáhnout. I já měl obrovskou příležitost, jenže volej jsem poslal za budovu. To jsou vyložené šance, které my teď neproměňujeme. V posledních zápasech nedáváme mnoho gólů a to nás sráží. Naopak – dostáváme hloupé góly.

Patřila do této kategorie i branka, kterou vsítila Jihlava?

Šlo to tam nějak z levé strany, nějak se tam odrazil míč, náš obránce cuknul, soupeř ho přesprintoval a vystřelil na přední tyč. Měli jsme to mít více zajištěné, takový gól nemůžeme dostat.

Pozitivní je naopak to, že se vám v oslabení podařilo vyrovnat. Bezprostředně před tím gólem jste měli zahrávat pokutový kop.

Myslím si, že tohle se písknout může. Na rozhodčího se vymlouvat nechceme, nepodal špatný výkon.

Nepřišlo ti vyloučení Václava Juřeny přísné?

Zrovna jsem couval, moc jsem to neviděl, takže nevím, jestli šel Venca do protihráče šlapákem. Venca chtěl rychle přerušit protiútok. Nikdo nemohl vědět, jak by to dopadlo. Rozhodčí to posoudil jako červenou kartu, tak asi to červená byla. Jsme moc rádi, že jsme nakonec v desíti uhráli ten bod.

Jak velkým problémem pro vás byla absence Hýbla, Omasty a Gembického?

Problém to je, protože jsou to zkušení hráči a navíc ti dva poslední patří mezi rychlostní typy. Gembu (Gembického) skvěle nahradil Kanič (Kania). I když chyběli, nechtěli jsme měnit náš způsob hry.

Po delší pauze jsi operoval ve středu záložní řady. Měl jsi spíše defenzivní úkoly?

Bylo to asi tak půl na půl. Snažil jsem se pomáhat jak dopředu Katymu (Kateřiňákovi), tak dozadu Habemu (Habustovi). Středního záložníka jsem hrál snad po roce, takže to bylo pro mě trochu nezvyklé. Musel jsem si zvykat na jiné tempo i na to, že jsem někdy zády k soupeřově bráně. Jako stoper to mám vždy všechno před sebou. Za ten rok jsem si na stoperovi zvykl tak moc, že se tam cítím lépe než v záloze. Hlavně jsem rád, že hraji. Kam mě trenér postaví, tam se budu snažit odvést maximum.