V polovině sezony byly Vítkovice se čtyřmi body beznadějně poslední. Sestup do divize byl prakticky neodvratitelný.

Přihodilo se jim něco podobného jako Třinci. Když jsme tam přišli v zimě, nebylo to ideální. Přišlo hodně nových hráčů a chvíli nám trvalo, než si všechno sedlo. Měli jsme výkyvy formy. Remizovali jsme s Kroměříží a porazili silné Rosice. Pak však následoval výpadek formy, kdy nám to moc nešlo. Poté jsme ale porazili Uničov, který na jaře prohrál jenom jednou – v prvním kole s Hlučínem. Naše výsledky byla jako na houpačce.

Měly podle tebe Vítkovice největší potíže v obou pokutových územích?

Ano, dá se to tak říct. Měli jsme mladé mužstvo, byli v něm kluci v mém věku. Nikdo z nich neměl moc zkušeností s vyšší soutěží. Nejstarší hráč měl asi 24 let, pokud tedy nepočítám brankáře.

Odehrál jsi téměř všechno?

Do Vítkovic jsem šel s tím, abych se tam vyhrál a získal zkušenosti. Nastupoval jsem na pravém beku, odehrál jsem tam drtivou většinu utkání, takže se svým vytížením mohu být spokojený.

Jaké jsou tvoje první dojmy po návratu do Třince?

Myslím si, že v klubu je to dobře nastavené. Vedení klubu i trenéři vědí, za čím si chtějí jít a teď už bude záležet jen na hráčích, jak to pojmou.

Neměl jsi žádnou dovolenou, nedojdou ti síly?

V pátek jsme měli poslední zápas a v pondělí jsem už byl na prvním tréninku v Třinci. Měl jsem jen volný víkend. Cítím se celkem dobře. Možná bych si potřeboval odpočinout, ale když najedu do pravidelného tréninkového režimu, zvyknu si a bude to v pohodě.