Kdy se rozhodlo o tvém návratu mezi třinecké tyče?

Jirka Adamuška přišel s tím, že má nějaký zdravotní problém a v pátek na předzápasovém tréninku oznámil, že chytat nemůže. Takže do brány jsem šel já. Byl jsem už připraven ve Strání, ale nedostal jsem se ani do nominace na utkání. Čekal jsem na svou šanci a ta přišla. Věřím, že jsem klukům pomohl a snad ještě pomůžu.

Obával jsi se nějakého střetu s protihráčem?

Strach jsem neměl, protože tu situaci, která se mi přihodila, jsem doposud vlastně neviděl.

Utkání s Kroměříží se zapíše do statistik tím, že po pěti letech dorazilo na fotbal přes tisíc diváků...

Byli jsme hrozně rádi, že po dlouhé době dorazilo tolik lidí. Zpočátku viděli opatrnější zápas, později se to trošku rozjelo. Bylo nám jasné, že do toho nemůžeme hned vletět, až pak přišly nějaké šance.

Po změně stran se Kroměříž ujala vedení. Jak se ta situace zrodila?

Už si nevybavuji, jak to přesně bylo. Každopádně tam ten míče nemůže takhle skákat, ve vzduchu byl dost dlouho. Toho hráče jsme měli dostoupit dříve, navíc když je to ve vápně, nemůže takhle vystřelit. Všechno se dá chytit, ale ta střela šla úplně za háčky. Trefil to docela slušně.

Odpovídá konečná remíza 1:1 dění na hřišti?

Myslím si, že ano. Po obdrženém gólu jsme se snažili Kroměříž už do ničeho nepustit. Snažili jsme si vynutit tlak pomocí rohových kopů a standardních situací. Remíza byla zasloužená. Smekám před kluky, jak to odmakali, protože jsme prohrávali a nebylo to jednoduché. Bojovali a byli za to odměnění.

Co říkáš na Kroměříž?

Věděli jsme, že Kroměříž je velice silná a výborná na míči. To se také potvrdilo. Urvali jsme cenný bod, kterého si vážíme.

Jakým soupeřem byl nováček z Hlubiny?

Hlubina byla nepříjemným soupeřem, ostatně jako každý tým ve třetí lize. Do utkání jsme vstoupili trochu s respektem, ale postupem času jsme si vytvořili šance a dali góly, což nám uklidnilo. Hlubina má svou kvalitu, byla nepříjemná, aly my jsme byli lepší. Do Hlubiny jsme jeli s cílem vyhrát, a to se nám povedlo, takže to utkání hodnotím pozitivně.

Od vychytané nuly tě dělilo jenom několik minut. Jak se zrodila situace, která nakonec vedla ke gólu na 1:3?

Bylo tam hodně hráčů a ten, který vystřelil, už byl velmi blízko. Z mé strany to asi nebyl nejlepší zákrok, byl to prostě reflex. Míč se odrazil přede mně, vznikla skrumáž, po které byla ruka a penalta. Po zápase jsme se o tom bavili s Jirkou Adamuškou. Sice jsme znovu neudrželi nulu, ale když rozhodčí pískne penaltu, je lepší, když je to za stavu 0:3 než třeba 0:1. Nula mi utekla, což mě mrzí, ale podstatné jsou tři body. I z toho se musíme poučit a jít dál.

Na podzim jste vyhráli šest z osmi venkovních utkání. Čím to, že jste se tak výrazně zlepšili oproti loňské sezoně?

Oproti jaru jsme rozhodně sebevědomější a jistější. Myslím si, že je to především tím, že kabina je zdravá a táhne za jeden provaz. Máme cíl, za kterým jdeme všichni společně. Netvrdím, že na jaře to tak nebylo, ale tehdy jsme měli obrovskou ztrátu. Teď jsme začali dobře a všichni si jdeme za naším cílem.