Nastoupil jste na hrotu, jaké jsou z toho vaše pocity?

„Pro mě to není žádný velký rozdíl, jestli mám hrát pod hrotem nebo v útoku. Jak říká trenér, i v Jakubčovicích jsem to párkrát hrál. Bylo to pouze těžší v tom, že za mnou byly dvě zkušené gorily – Drsek s Pencem, kteří to hrají hodně dobře a zkušeně. My jsme hráli nakopávanou a pokud jsou stopeři za mnou o dvě hlavy vyšší, tak je to hodně těžké. Nemám problém hrát v útoku, ani třeba na kraji zálohy. Trenér mě tam potřeboval a tak mě tam dal.“

Co říci k prohře 0:4. Kde hledat příčiny takového nářezu?

„Hlavně sami v sobě. Každý musí začít sám u sebe a jestli jsme v takové pozici, jaké jsme, viz. herně je to úplně hrůza. Je třeba tam dát srdíčko a bojovat. Nesmíme hrát s takovým týmem otevřený fotbal, musíme to zavřít, i když hrajeme doma a ukopat to jako v Čáslavi, kde jsme hráli proti dvanácti lidem. Měli jsme na to navázat a hrát stejným stylem i proti Bohemce. Bohužel jsme jim dali hodně prostoru a udělali jsme takové chyby, jaké snad nejsou k vidění ani v dorostu. S takovými týmy to musíme ukopat, hrát vzadu na nulu a možná se něco urodí směrem dopředu. Když by přijel příjatelnější soupeř, tak tam si musíme pomoct i herně.“

Z odborných hlasů se ozývá, že utkání pouze vyklusávate. Jak by jste to okomentoval?

„Z tribuny a z lavičky to vypadá jinak, než z toho hřiště. To ani pořádně nevnímám, jestli to je výklus nebo něco jiného. Možná to tak vypadá, že jsme do toho nedali všechno. Možná to bylo tím, že dvacet minut „hrajeme“, pak dostaneme gól a za půl minuty druhý. To rozhodí každý tým a navíc my, když jsme v takovém srabu, tak nás to položilo. Pak už jsou myšlenky nad tím, abychom nedostali bůra. Pak to vypadá, že se někdo schovává za hráče, nechce balón a raději takhle vyklusává pozičně, než aby udělal desetimetrový sprint a ukázal se. Pak ta sebevědomost chybí. Chtěli jsme to nějak prolomit, vyhecovat se před zápasem, ale asi s hecováním přestaneme a raději to budeme ukazovat na hřišti.“

Když se vrátíme na začátek minulého jara, tam jste z prvních tří zápasů ukopali devět bodů. Nezkusîte na to navázat?

„Máme tady v mužstvu technické hráče, kteří chtějí hrát fotbal. Když to herně nejde, tak to musíme ukopat. Když v zápase cítíme šanci, že to může kombinačně jít, tak proč ne. Ale když do půl hodiny si nedáme dvě tři přihrávky, tak je to špatné a musíme to ukopat. I kdybychom měli mít jednu nebo dvě šance za celý zápas. Teď kombinačně hrát nemůžeme, protože myšlenkově na tom nejsme tak dobře a dovolili si situaci jeden na jednoho. Je třeba začít od té bojovnosti. Ať na nás diváci klidně křičí, že nehrajeme fotbal, ale pro nás jsou teď důležitější body. Teď nás čeká soupeř, který hraje hodně útočně, takže možná změníme taktiku a určitě nebudeme hrát otevřenější fotbal. Raději se zatáhneme a ucpeme hřiště.“

Co čekat od Ústí?

„Čekat to co s Bohemkou. Oni si taky věří, jsou v čele, jsou v laufu, dlouho hrají pospolu. O sobě ví, v obraně si udělají kličku, pohrají si s brankářem. Očekávám kombinační fotbal, který hrajou hodně dopředu. My to nemůžeme nějak otevřít, vlítnout na ně a zapomenout na zadní vrátka. Musíme do nich jít postupným útokem a někdy je překvapit i z brejků. Možná se nám jeden brejk podaří, dostaneme se do vedení 1:0 a pak to ukopem. Ale pokud nevystřelíme na branku, tak ani 1:0 nevyhrajem.“

Neuvažujete o návratu k modrým, loni úspěšným dresům?

„Byly takové v minulosti. Zkoušíme už všechno možné, můžeme změnit dres. Přes týden si o tom popovídáme. Modrý dres nám seděl, ale nevím, jestli oni nehrají v modrobílých. Uvidíme v jakých dresech přijedou a možná toho využijem a obléknem si dresy, ve kterých jsme měli minulou sezónu štěstí.“